Kdo chce žampiony doma si pěstovati, musí míti hnoje koňského, který nejlépe na podzim neb z jara na suchá místa do čtverhranu až do výše 0*6 metru se ukládá, ale tak, aby v něm ani sláma ani suché seno přimícháno nebylo, neb látky tyto kazí nasazování a vyvinování žampionů.

Hnůj koňský musí býti dokonale rozčechrán a rozestřen, aby vrstvy pravidelně na sebe upěchovati se mohly, a když hnůj tento příliš vyschne, tu musí se zvláště za parných dnů častěji polévat!, by vhodně vlhkým byl, neb ani příliš suchý ani příliš vlhký hnůj nepodporuje vývin žampionů.

Po více dnech, nejméně za týden, zapaří a zbělá hromada hnoje koňského, k pěstování žampionů určeného; tu se dokonale a úplně poznovu přehází, aby dosud na vrchu ležící hnůj do vnitř, a ten ze vnitř na venek se dostal.

Rozumí se samo sebou, že vrstva na vrstvu musí důkladně se upěchovati, aby ani nej menší mezery nebylo a zapařování pravidelně se provádělo, neb tam, kde hnůj jen načechraný je, snadno plíseň se dostavuje.

Do dalších asi osmi dnech je hromada hnoje dosti proleželá, aby mohla žampiony ploditi.

Kde se mají s prospěchem žampiony dařiti, musí býti hnůj hnědý, nesmí býti vodnatý, ale mastný a mírně vlhký, a nesmí nepříjemně zapáchati.

Suchý neb mazavý, mokrý hnůj nehodí se k zakládání žampionovek.

Záhonky, na kterých žampionky pěstovati se mají, zakládají se v stínu (v letě a na jaře); v zimě pak na jižním výsluní; nejlépe a nejsnáze lze založiti žampionovku ve sklepích uzavřených a tmavých.

Záhonky urovnají se 0*5 až jeden metr vysoko a též tak široko, stěny a povrch upěchuje se, aby hromada nevysýchala, vrstva po vrstvě se rovná a uhrabuje, všeliké suché příměsky se odstraňují.

Hromada úplně dorovnaná a zcela ukončená přikryje se slámou a nechá se po několika dní pokojně ležeti; v letě se dle potřeby občas postřikuje vodou, by vlhkost stále se udržovala.

Záhonky žampiónové přikrývají se jen tehdy slámou neb slamněnými rohožkami, když venku založeny aneb v chráněných místech světlu příliš vydány bývají; v tmavých místnostech toho třeba není.

Jakmile v několika dnech záhonky byly se zapařily, přikrývají se hnojem pro žampionovku upraveným.
Hnůj pro žampiony vybírá se ze starých záhonků žampionových a musí býti proniknut jemnými zárodky a nitkami žampionů, které v příhodném místě a při řádném ošetřování oživnou, a nasadivše chutných žampionů, znovu rostou.

Na vrchu záhonku udělají se rukou malé, deset cent. hluboké a dvacet šest cent od sebe vzdálené jamky, které se mrvou žampionovou naplní, a vše poznovu, jak původně bylo, zarovnává.

Po osmi až desíti dnech možno pozorovati bílý nádech, podobný plísni; kdyby ale do čtrnácti dnů nádech tento se neobjevil, je to důkazem, že zárodky jsou zkaženy a více ne- oživly, aniž více žampiony nasadí, načež vedle dřívějších důlků nové se vyhrabou a novými, čerstvými zárodky šampiónovými naplní.

Dobře ujaté a pravidelně se vyvinující žampiony musí se prikrýti asi na pět cnt jemnou prstí z dobrých pařenišť, načež dle potřeby užije se poznovu přikrývky slaměné, jež v žádném počasí více odnímati se nesmí.

Za teplého, suchého počasí záhonky mírně se pokropují, což se vždy i po každé sklizni děje, načež záhonek opatrně opět se přikryje.

Záhonek žampionový bývá úrodným na venku dva až tři měsíce, v příhodném sklepě pak čtyři až pět měsíců.

Zárodky žampionové možno dostat! v mnohých semenářských závodech, těmito snadným spůsobem žampionky zakládai! lze.